autumn, fall, and gif image
_______________

Láska na druhou

17. october 2017 at 11:35 | Hann♥ |  Téma týdne
love, time, and couple image
Pamatuješ na tu noc?
Kdy opilý jsi byl až moc,
a nevinné pohledy jsme házeli přes celý sál,
už tehdy bylo jasné, jak to půjde dál.
Noc, kdy jsem na strach musela zapomenout,
aby něco tak krásného mohlo jednoduše vzplanout..


..a tak jsme se líbali snad hodiny, byl to jako splněný, tehdy ještě holčičí, sen. Ovšem nic to tehdy nevyřešilo, měl jsi ještě spoustu jiných žen. A tak má láska k tobě planula dál, bála jsem se, snad i zbytečně? Nějakým zázrakem se naše cesty opět spojily a jak je tomu dodnes?

Bylo nebylo, jednoho zimního večera, roku 2015, se naše srdce daly dohromady.
Růžové brýle automaticky plnily svoji funkci. Byla jsem tolik zamilovaná, až to bolelo. Nedalo se slovy vyjádřit, jaké to je. Viděla jsem tě jako jedinou hvězdu v celém svém vesmíru a já ti dávala světlo, zářila jsem jedině pro tebe. Ovšem nebyla by to pohádka, kdyby nepřišlo něco zlého a poučného. O rok později, těsně před svatým Valentýnem, přišly časy nehezké. Odešel jsi za jinou a na mě zapomínal. Pohrdal jsi mojí láskou a snahou otevřít ti oči. Mé slzy pro tebe neznamenaly nic. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila a svému srdci připustila, že pohádka nemá vždy šťastný konec. Nastalo prozření a s tím i čas, kdy jsem se musela naučit vyžít sama se sebou, bez lásky, bez tebe. A jak čas plynul, srdce zapomínalo a mé oči už tě neviděli na každém rohu, už srdce neplakalo, jen při pomyšlení na tu ztrátu, zakázalo si připustit jen myšlenku na tebe.
A já začala opět doufat..

Pak ale přišel pocit, jakoby se mi někdo snažil vypálit očima díru v zádech. Nechtěla jsem tomu věřit. Stál jsi tam. Před mým domem a pod tou lampou, kde jsem jako malá nechávala stát kolo. Osvětlen kuželovitým žlutým světlem a díval ses přímo na mě. Zmohl ses na prosté zamávání. A ten výraz ve tváři.. jak mně ten úsměv chyběl.
Ale bolest v srdci, byla silnější, donutila mě utéct z dosahu oken. Ale ty jsi se vrátil další den a mé srdce znovu pukalo, byla jsem zranitelná, moc dobře jsi to věděl a využil jsi mé slabosti.. Roztříštěné srdce ses snažil zaplnit opět sebou samým, ale víš, ony tam kusy chybí. Nesesbíral jsi všechny, už ti nepatří celé mé srdce. Zanechal jsi šrám na mém srdci, který už zpět vzít nelze. A všichni ostatní, co přijdou po tobě na to doplatí. Naučil jsi mě lidem nevěřit, podezírat, že jediné, co chtějí je jen v jejich prospěch. Že není žádná láska a něha.
Bože, vždyť na světě je tolik bolesti.

Celého půl roku se tolik snažím, opravdu moc. Strašně bych si přála věřit ti ve všem, ale všude vidím jen záminky, jak mě obejít,
jak mi opět ublížit..
Těžko se dá věřit něčemu, co už dávno neexistuje, viď? Kam se poděla má láska k tobě? Kam se poděla naše pohádka? Kdo ji bude dál vyprávět? Copak ona už skončila a my se tady jen marně snažíme udržet něco, co už dávno není?
Lidské srdce neumí žít v osamění. Moje část srdce neumí žít bez tebe.
Lásko, najdou se naše srdce za oceánem? ..přeci se milujeme více než jen dva roky, tak prosím, nauč mě věřit, že šťastný konec naše pohádka může mít.

I'm used to wake up next to you,
grab you, hold you, keep you
I'm used to eat breakfast with you
with joy, with champagne, with love

I'm used to help you
for you, for me, for us
I woke up this morning
wanting to grab you, to hold you, to kiss you
You weren't here for breakfast
You are not here.
I'm walking in the parc
strolling around, with myself, alone
I don't eat breakfast anymore
I'm not speaking to anybody
and I can't help myself.
I'm trapped in this world full of loneliness
captured in a frame of forgotten love
kidnapped in a bath filled with wilted rose petals

I wanted you
I grabbed you
I held you
I had you
I've lost you.





america, atlantic ocean, and beach image
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Jull Jull | Web | 22. october 2017 at 11:49 | React

Je to tak hrozně krásně napsané! Úplně mi to připomíná jednoho pro mě absolutně důležitého člověka, ale ten se bohužel nevrátil a nejspíš se ani nevrátí. Na druhou stranu, absolutně chápu ten konec... i kdyby se vrátil, tak těžko bych mu mohla znovu věřit.

2 Petra Petra | Web | 24. october 2017 at 23:08 | React

Úžasně napsané!
Je docela pochopitelné, že mu nemůžeš znovu věřit. Zažívala jsem něco podobného, já ale naštěstí měla to štěstí :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
Official page®
Kopírování článků a fotografií je zakázáno! Veškeré použité informace, které nejsou schváleny a není uvedený zdroj jsou zakázané dále publikovat! Na všechny příspěvky, které se nachází na této stránce, se vztahují autorská práva!


Instagram